Někdy se stane, že se některé planety, které obíhají kolem našeho Slunce, přiblíží navzájem k sobě tak blízko, že by si spolu mohly povídat. Říká se tomu „konjunkce“. Planety se na to velmi těší, protože aspoň na chvíli nejsou na své pouti vesmírem samy a mohou se před ostatními pochlubit, co zažily a jak se daří jiným planetám.
A co se dělo na posledním takovém setkání v roce 2002? Je to už 13 let, a pokud vás to, zajímá, tak si přečtěte tento příběh.
Už z dálky je slyšet největší planetu Jupiter, jak volá „Póóóóźóóóóŕrrrrrr, letíííííím. Uhněte mi z cestýýýý. Rád vás zase vidím. Nemohl jsem to už vydržet a moc jsem se těšil, až vám budu vyprávět o bouřích, které se po mě prohánějí. Vítr se tu prohání rychlostí až 500 km za hodinu.
A představte si, že lidé - to jsou ti malí tvorové, kteří žijí na planetě Zemi - se chtějí vydat do mé atmosféry s balónem, aby mě zkoumali. Cha, Cha!“ začal se Jupiter na celý vesmír hlasitě smát a jeho smaragdové oko ještě více zrudlo.
Planeta Země to poslouchala a bylo jí to trochu líto. Ti malí tvorové, kteří si říkají lidé, ji sice taky trochu zlobí, třeba když vyhazují odpadky do lesa, nebo znečišťují řeky, ale některé jejich nápady se ji líbí. A let s balónem do atmosféry je zrovna ten, co se jí líbí. Země ale nahlas nic neřekla. Nerada by si Jupiter rozzlobila. On totiž, jak je veliký, tak má obrovskou sílu a ta jeho síla přitáhne všechny kameny, které kolem něho proletí a roztrhá je ve svém bouřlivém nitru. Jinak by se mohly tyto kameny srazit třeba s ní, a to by se Zemi vůbec nelíbilo. Takže Zemi také chrání. Jupiter je vlastně taková planetární uklízečka.
Země si při tom srovnání trochu pousmála, když tu vidí, jak se blíží Mars a krásně rudě září v kontrastu se svými bílými polárními čepičkami. „To se zase bude naparovat, že je o něj největší zájem“, pomyslí si ostatní planety. „Zdravím Vás, pěkně si mě prohlédněte, co je na mě nového?“ řekl Mars, když se přiblížil k ostatním na doslech. „Já to vím“ hrdě se ozvala Země. „To ti moji lidé na tebe poslali vozítko, které po tobě teď jezdí a zkoumá tvoje složení a tvoji historii. Přišli dokonce na to, že na tobě byla kdysi také tekoucí voda a oceány. Teď lidé s tím vozítkem hledají odpověď na otázku, kam voda zmizela“. Mars trochu posmutněl: „Máš pravdu. Bylo to před mnoha miliony lety a já už zapomněl, kam se voda poděla. Oni na to ale určitě přijdou,“ řekl a svěřil se: „Představte si, že to vozítko pořád do mě vrtá a stále něco měří a mě to lechtá, chi, chi,“ zasmál se Mars a trochu se pootočil, aby ostatní viděli jeho Olympus Moons, totiž největší sopku ve sluneční soustavě, která se vypíná až do výšky 27 km nad jeho povrchem.
Náhle se všem zatajil dech a všichni pozorovali, jak se k nim pomalu a majestátně blíží druhá největší planeta Saturn se svým závojem nádherných prstenců a v doprovodu svých 62 měsíců. „Přeji všem krásný vesmír“, pozdravil klidně Saturn a užíval si tichého obdivu, kterého se mu od všech planet dostávalo.
Představte si, co jsem se před chvílí dozvěděl. Ti lidé, z té planety Země přišli na to, že na jednom z mých měsíců, který pojmenovali Enceladus, je pod ledem, který měsíc pokrývá, veliké moře a mohl by tam být život. Už se jim také povedlo přistát na jiném mém měsíci Titanu, který má vlastní atmosféru a podobá se Zemi při jejím vniku.
Jupiter při těch slovech zpozorněl a přestal se zabývat svými větrnými bouřemi. „Ho, ho Saturne, na mém měsíci Europa je také pod ledem ohromný oceán a ti lidé ze Země tam chtějí přistát, jako přistáli na tvém Titanu.“ „Tak ať se jim to podaří,“ odvětil Saturn a usmál se směrem k planetě Zemi. Mějte se hezkýýýýýýýý. Těším se na vás, zase za 58 pozemských leeeeeet, kdy se znovu spolu sejdemeeeeeeeee.“ A jak Saturn majestátně připlul, tak se zase pomalu začal ztrácet mezi hvězdami.
Ostatní planety za ním tiše hleděly, když se ozval slabý hlásek: „já jsem tu také“. Byla to Venuše, která obíhá kolem Slunce blíže než Země. Ostatní planety obrátily pozornost k ní. Venuše, která je stále celá zahalená do hustých mraků, takže není vidět, co se skrývá na jejím povrchu, byla na každém jejich setkání tichá a skromná. A tak si Země nechala pro sebe, že i jí ti její lidé chtějí zkoumat pomocí vzducholodí v její husté atmosféře. Možná by to Venuši vylekalo.
Planety se pomalu začínaly zase od sebe vzdalovat. Na své pouti vesmírem se nemohou zastavit. Proč? To už by byl zase jiný příběh.
Planeta Země zase osaměla. Přemýšlela o setkání s ostatními planetami a najednou se na ty své lidi už tolik nezlobila. Díky nim se o ostatních planetách dozví něco dříve a nemusí čekat dlouhých 58 let na další setkání.